AKTUALITA | 14. 11. 2016

Osm andělů zůstalo v aktivní zóně Muzea umění po sobotním rodinném workshopu. Několik dalších si lidé odnesli na památku domů.

„Ztvárnění anděla nemusí vůbec vypadat tradičně jako na pouťových stáncích,“ přiblížil smysl workshopu lektor Marek Šobáň. A přesně v tomto duchu provedl asi patnáct návštěvníků z několika rodin Muzeem moderního umění, Arcidiecézním muzeem a výtvarným studiem.

Workshop začal tím, že si na výstavě Šumění andělských křídel každý vybral „svůj“ obraz anděla. „Musela v tom být osobní reflexe a nějaké zdůvodnění,“ uvedl Šobáň.

Následovala krátká komentovaná prohlídka, jejíž díla naopak vybral lektor a při níž si účastníci vytvořili vlastní skici. 

Poté se lidé zastavili u plátna Adrieny Šimotové s názvem Co zbylo z anděla. To je však instalováno na podlaze. „Podle této inspirace si pak účastníci zkusili vytvořit svého anděla trháním papíru,“ popsal Šobáň.

Další inspirací byl Anděl pro Vitíka od Věry Janouškové. Podle něj vytvářeli účastnící workshopu svůj sochařský objekt z věcí nalezených na sběrném dvoře. „Byl to jeden z důkazů, že anděl může mít nečekanou formu,“ řekl Šobáň.

Workshop vrcholil po poledni ve výtvarném studiu muzea. Z netradičních a odpadových materiálů, drátů a kusů látek vyráběli lidé své anděly. Právě z této produkce jich osm v muzeu zůstalo v nově vznikající aktivní zóně, v níž budou návštěvníci zároveň tvořit.

„I když nebylo zrovna vlídné počasí, pokusili se někteří účastníci ještě vyjít ven a podle básně Jana Skácela nafotit, co zbylo z anděla. Mohla to být skvrna i potrhaný plakát, cokoliv,“ podotkl Šobáň. Lektor nyní čeká, jaké fotografie obdrží. Ty se pak objeví v lednovém čísle časopisu Muzeion.

Foto: Tereza Hrubá