AKTUALITA | 21. 4. 2015

Olomouc oficiálně zahájí turistickou sezonu 16. května. Při této příležitosti Vám ukážeme krásy města na historických fotografiích z naší sbírky. Postupně budeme zveřejňovat jak archivní snímky, tak dnešní podobu fotografovaných míst (foto: Zdeněk Sodoma).

Rupert Kytka (* 8. 2. 1944 v Olomouci – 3. 5. 1993 v Olomouci)
Tvorba olomouckého rodáka Ruperta Kytky je nejčastěji zmiňována v souvislosti s olomouckou fotografickou skupinou DOFO. V ní Kytka působil již od jejích počátků v roce 1958 až do jejího rozpadu v roce 1975. Kytka se však fotografii začal věnovat již v průběhu 30. a 40. let minulého století, kdy vstoupil do řad olomouckého klubu fotografu amatérů. V jeho tvorbě se vždy prolínalo několik témat, jejich společným pojítkem byl pochopitelně respekt k viděné skutečnosti, kterou dokázal dokonale formulovat do citlivých a emocionálně nabitých kompozic. Fotografie, která zachycuje pohled na dnes již neexistující blok obytných domů s přízemními obchody a restauracemi v Pekařské ulici, vznikl nedlouho jeho před demolicí koncem 80. let minulého století. Na místě starší zástavby, převážně z přelomu 19. a 20. století, vznikla v letech 1986 až 1989 stavba víceúčelové budovy „Koruna“. Jejím autorem je architekt Vít Adamec. 
(Štěpánka Bieleszová)

Atelier Pichler & comp
Pohled na Horní náměstí vznikl v roce 1863 v Atelieru Pichler & comp. Fotografický ateliér A. Pichler a spol. sídlil v Olomouci v tehdejší České ulici č. p. 517, dnes ulici 8. května 15. Olomoucký podnik byl pouze pobočkou vídeňského fotografického ateliéru téhož jména. Dne 20. října 1863 byl v novinách Die neue Zeit uveřejněn inzerát fotografického ateliéru A. Pichler a spol., v němž se uvádělo, že ve zmíněném ateliéru je možné zakoupit veškeré pohledy na Olomouc ve dvou rozdílných velikostech. Naše fotografie tedy s největší pravděpodobností pochází z tohoto zdroje.
(zdroj: Jiří Fiala, Miroslav Papoušek, Olomouc a Olomoučané na starých fotografiích.  Danal,  Olomouc 2011.)

Soubor fotografií připisovaných Josefu Sudkovi
Soubor fotografií, které jsou tradičně autorsky připisovány Josefu Sudkovi, vznikl ve 30. letech 20. století, pravděpodobně v roce 1936. Autorství však zatím není badatelsky ověřené, vychází pouze z označení razítkem „JOSEF SUDEK“ na rubu jednotlivých fotografií. Mezi místními pamětníky se tradovalo, že Josef Sudek údajně navštívil v roce 1936 Olomouc, setkal se s místními fotoamatéry a při té příležitosti zdokumentoval zajímavé partie Olomouce. Kromě razítka, které však mohlo být otištěno účelově a dodatečně, však v archivu Klubu fotografů amatérů Olomouc a ani v pozůstalosti jeho posledního předsedy, Josefa Kšíra (1892–1978), nebyly zatím nalezeny podklady, které by Sudkovo autorství potvrdily. Na základě formálního srovnání může být jejich autorem Josef Mikulka (1892–1975) nebo Rudolf Paďouk st. (1876–1957), případně jiný olomoucký fotoamatér.
Rudolf Paďouk st., mimo jiné také člen Klubu fotografů amatérů v Čáslavi a Olomouci, vydal v roce 1930 u olomouckého nakladatele Romualda Prombergera na svou dobu mimořádnou publikaci Umělecká fotografie a její tvorba (Rudolf Paďouk, Umělecká fotografie a její tvorba. R. Promberger, Olomouc 1930.)
(zdroj: Státní okresní archiv Olomouc, fond Klub českých fotografů amatérů Olomouc, M 6-23; fond
Kšír Josef, Ing., M 8-55, Inv. č. 99, Kart. 15.)

Klub fotografů amatérů
Amatérské hnutí fotografů má v českých zemích dlouholetou a bohatou tradici. Již v roce 1889, tedy padesát let po zveřejnění fotografické techniky, vznikla v Praze vůbec první amatérská organizace fotografů – Klub fotografů amatérů. Zájem o fotografii se brzy rozšířil do všech regionů i společenských vrstev. Po vzoru pražského klubu začaly postupně vznikat na našem území další amatérské organizace. V Olomouci se klub ustanovil 5. dubna 1907 jako společnost, v níž se „scházeli jednak fotografové – amatéři, jednak ti, kteří mají rádi fotografický obraz“. V počátcích měl zhruba 20 činných členů. Za zakladatele klubu je považován Karel Dvořák (1859–1946), fotograf, teoretik a především významný činitel amatérského hnutí v celonárodním měřítku. V následujících desetiletích se pak klub postupně rozrůstal. V období před druhou světovou válkou se v jeho řadách vystřídalo na tisíc členů. V roli předsedů a místopředsedů se postupně objevily osobnosti, jako byli Karel Wellner (1875–1926), Josef Kšír (1892–1978) či Jan Unger (1886−1942). Mezi významné členy patřili Josef Mikulka (1892–1975), Otakar Lenhart (1905–1992), Karel Kašpařík (1899–1968), Rudolf Paďouk st. (1876–1957). Klub uspořádal řadu výstav, vybraní členové participovali na národních přehlídkách.  Někteří dosáhli i mezinárodního ohlasu. Olomoučtí členové rozvíjeli výstavní a odbornou činnost až do zániku klubu v padesátých letech minulého století. Nové společenské poměry po únorových událostech z roku 1948 a také změna politického uspořádání totiž veškerou klubovou činnost zlikvidovaly.
Jan Unger (1886−1942)
Původně z Uherského Hradiště, kde působil jako tajemník republikánské strany.
V Olomouci je k 1. 3. 1932 evidován jako místopředseda Klubu fotografů amatérů. V té době zde působil jako ředitel Zemědělské nemocenské pojišťovny. Byl aktivním členem olomouckého Sokola, kde působil jako župní tiskový referent. Pro svůj židovský původ byl deportován do koncentračního tábora. Zemřel 18. 2. 1942 v Osvětimi.
Bernard Gottlieb (data narození a úmrtí zatím neznámá)
Byl činným členem Klubu fotografů amatérů v Olomouci, kde je řádně evidovaný k datu 1. 3. 1932. Působil v armádě, dosáhl hodnosti majora. Společně se svojí ženou Marií Gottliebovou, rovněž členkou klubu, dosahovali vynikajících výsledků v oblasti volné fotografie. O kvalitě jejich činnosti v rámci olomouckého klubu a také o vysoké úrovni jejich prací také svědčí zařazení jejich výkladu o problematice fotografování za nepříznivého počasí do celostátního okruhu přednášek, které si kluby vyměňovaly. Práce Marie Gottliebové byly například publikované v časopise Československá fotografie (roč. III., 1933).
Andělín Hábl (data narození a úmrtí zatím neznámá)
Byl činným členem výboru Klubu fotografů amatérů v Olomouci, kde je řádně evidovaný k datu 1. 3. 1932. V občanském povolání byl zaměstnán jako vrchní účetní. O jeho životě a díle toho mnoho nevíme. Jeho tvorba je zachována torzálně. Z archivních dokladů lze vyčíst, že například v roce 1934 byla součástí cyklu prezentací starší i současné tvorby členů KČFA s promítáním diapozitivů. Té se Hábl mimo jiné zúčastnil spolu s dalšími fotografy (např. Josef Kšír, Otakar Lenhart, Josef Mikulka, Rudolf Paďouk st.) ve velká klubovně Národního domu v Olomouci.
Josef Mikulka (1892 – 1975)
Ve své době patřil k významným a oceňovaným fotografům a jeho fotku publikoval na titulní stránce i prestižní časopis American Photography. Dnes je jméno olomouckého fotografa Josefa Mikulky známé jen znalcům a historikům. Rodák z Bohuslavic u Litovle se začal fotografii věnovat ve svých 18 letech. V období mezi dvěma světovými válkami byl aktivním členem amatérského hnutí u nás, byl členem Klubu fotografů amatérů v Olomouci. Mikulkovy fotografie nepřekypují experimentem, ale dokumentují život v duchu doznívajícího piktorialismu a klasické krajinářské fotografie. Jeho velkým fotografickým námětem byla také Olomouc. Starobylé uličky, atmosféra městských parků, povodí řeky Moravy. U všech jeho fotografií je patrná atmosféra podmalovaná světlem, počasím, nálada z nich doslova promlouvá.
Fotografie Josefa Mikulky se ve své době těšily velké pozornosti, posbíraly i ceny na domácích i zahraničních výstavách. Jeho práce ocenili na mezinárodních salonech v Lucernu nebo v Cannes, fotografii „Vánoční stromek“ publikoval na titulní stránce prestižní americký časopis American Photography. Dnes je však jeho jméno pozapomenuté a zůstává ve stínu slavnějších a progresivnějších vrstevníků, jako byli František Drtikol, Jaromír Funke či Josef Sudek. Do širšího povědomí jeho dílo vrátila Galerie Café Amadeus ve stejnojmenné kavárně Arcidiecézního muzea Olomouc výstavou nazvanou Sentiment, která se konala v roce 2013.
(zdroj: Štěpánka Bieleszová, Výchova a vzdělávání dospělých v oblasti fotografie. Univerzita Palackého Olomouc,  Olomouc 2014.)

Leo Schwarz (3. 10. 1914, Velká Bystřice – 28. 12. 2006, Olomouc)
Významný fotograf olomouckého regionu. Fotografovat začal ve 30. letech minulého století během svého studia na olomoucké reálce, jeho fotografická činnost je známá od 40. let 20. století. Jeho doménou byla černobílá fotografie. Vyšel z profesionálního prostředí; jeho otec Arnold Schwarz (1876–1967) byl od desátých až do 40. let minulého století majitelem a provozovatelem fotoateliéru ve Velké Bystřici. Syn Leo působil na různých místech Moravy a Slovenska jako učitel, později se celých dvacet pět let věnoval problematice audiovizuálních pomůcek ve školní výuce jako odborný pracovník Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Byl členem olomoucké skupiny Ohnisko (1958) a působil ve Fotografické sekci Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Tvorba Leo Schwarze není rozsáhlá, ale její stálá technická a výtvarná kvalita byla vždy oceňována a přesvědčuje i dnes. Především práce z 60. let jsou plně srovnatelné s pracemi jeho tehdy známějších olomouckého fotografů (skupina DOFO).
Anežka Šimková (redakčně zkráceno)
(zdroj: Anežka Šimková, Fotograf Leo Schwarz, katalog výstavy, Galerie Patro, Olomouc 2004.)

Jaroslav Juryšek (15. 4. 1920 – 1975)
Jaroslav Juryšek pocházel z Příkaz u Olomouce. Od roku 1942 byl zaměstnán jako fotograf v Muzeu hlavního města Olomouce, kde pracoval až do roku 1946. V roce 1946 musel nastoupit do vojenské prezenční služby v Novém Jičíně. Tehdejší vrchní komisař knihovní a archivní služby Robert Smetana pro něj zažádal na Posádkovém velitelství v Olomouci o jeho přeložení do Olomouce. Důvodem byla Juryškova nepostradatelnost při dokumentačních pracích v muzeu, obzvláště na přípravě zakázky pro Památník národního odboje v Praze. Později, snad po sloučení městského muzea s vlastivědným v roce 1951, přešel jako fotograf do Vlastivědného muzea v Olomouci. Letecké snímky Olomouce pocházejí z roku 1966, jak dokazuje transparent na radnici, oslavující 13. sjezd Komunistické strany Československa.
(Sestavila Štěpánka Bieleszová s použitím archivních materiálů Vlastivědného muzea v Olomouci, které laskavě poskytla Markéta Doláková.)