12. 10. 2017 – 26. 11. 2017

Biedermaier je jedním z historických stylů, stojícím nad propastí vzletů a revolucí romantismu. Bývá spojován se zlověstným paradoxem klidu, umírněnosti a drobné práce v skrytu domova a tzv. „idyly hřbitova“, související se záměrným útěkem před vnějším světem. Ve skutečnosti se však možná nejedná o nic jiného, než snahu přehlušit nekončící proud poznatků moderní vědy o univerzu, přírodě i lidském světě, nekonečné množství nových filosofických teorií – a vytvořit syntetizující obraz běžné, normální existence. Domácí práce má, podobně jako biedermaier sám, nechtěný přídech amatérismu, usebraného kutění, které spíše než by podléhalo sdíleným pravidlům, představuje plod téměř kompulzivní potřeby. Antonín Sondej je nicméně příkladem autora, který obojí úskalí překonává – nejen ohromující citlivostí a schopností (sebe)reflexe, především ale apelem právě na to, co je sdílené. Jeho na kresbě založená práce (koláže, grafické listy i malba) je výjimečná řemeslnou zdatností, estetickou kvalitou i soustředěným cílením. Vybrané ukázky portrétů zároveň naznačují přirozené směřování – od vizuální opulentnosti a obecnosti, ke stále pečlivějšímu pozorování konkrétních lidí, přátel a členů rodiny. Právě v jejím okruhu se nakonec nachází také sám autor, který skrze vidění (apeluji na právo vidět!) ustavuje svůj vlastní svět – a reflektuje zároveň i ten náš.  

Barbora Kundračíková