Oltář z Lubiny | Restaurování 2014–2016

06 01 2020

17. října 2019 – 19. ledna 2020

Arcidiecézní muzeum Olomouc | Intervence ve stálé expozici
17. 10. 2019 – 19. ledna 2020

Oltář z Lubiny patří k významným památkám pozdně gotického malířství přelomu 15. a 16. století, podobných deskových obrazů se v České republice nedochovalo příliš mnoho, a proto byl jeho objev z roku 2014 v sakristii farního kostela v Kopřivnici skutečně velkým svátkem. Pečlivě zabalená díla, o nichž historikové umění neměli žádné povědomí, byla totiž dokladem pozdně gotické slezské malby. Dva roky byla v péči restaurátorů a od 17. října je zájemci mohou vidět na výstavě Oltář z Lubiny. Restaurování 2014–2016 v Arcidiecézním muzeu Olomouc.

„V roce 2014 nás kontaktoval lubinský rodák, historik Tomáš Sedoník s informací, že v Kopřivnici má pan farář několik středověkých obrazů, pro které nemá v kostele využití, a že by jim jistě bylo nejlépe někde v muzeu. Ihned jsme se tam vypravili a na místě zjistili, že tato výpůjčka bude rozhodně stát za to,“ líčí tehdejší dění autorka výstavy Jana Hrbáčová.

Po příjezdu do kostela objevila s kolegy čtyři pozdně gotické oboustranně malované desky s mariánskými náměty, které pocházejí z někdejšího kostela sv. Ondřeje ve Větřkovicích (dnes kostel sv. Václava v Lubině). Na jedné straně křídel oltáře z Lubiny jsou vyobrazeny radosti Panny Marie a na druhé Mariiny bolesti.

„Gotický oltář si musíme představit jako otevírací skříň s křídly, přičemž ve všední dny býval zavřený a lidé v kostele viděli jen vnější stranu obrazů, zatímco o nedělích a svátcích se oltář otevíral a vystavoval na odiv vnitřní stranu desek a také centrální část, která se ovšem u lubinského oltáře nedochovala,“ říká Hrbáčová.

Sváteční (vnitřní) strana představuje Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie, Narození Krista a Klanění tří králů. Na všední (vnější) straně se nachází Útěk do Egypta, Dvanáctiletý Ježíš v chrámu, Panna Maria Bolestná a Panna Maria tká Kristovo roucho. „Ten posledně uvedený námět je velmi vzácný, vyskytuje se zcela výjimečně,“ zdůrazňuje.

Dva malíři, dva styly

Malby jednotlivých stran oltáře jsou dílem dvou umělců. „To je na první pohled patrné ze stylu malby. Malíř sváteční strany, která působí tradičnějším dojmem, pracoval s vrstvením jednotlivých průzračných barevných tónů na bílou plochu křídového podkladu, kde poté optickým sečtením jednotlivých tónů vznikl zářivý kolorit typický pro období vrcholného středověku. Používal přitom přírodní pigmenty jako azurit, malachit, rumělku a olovnatou bělobu,“ vysvětluje kurátorka.

Druhý autor, který zdobil všední stranu křídel, míchal barvy na paletě a maloval přímo výsledným odstínem. Modelaci pak dokončoval spíše kresebně za pomoci tmavé linky. V kompozicích jednotlivých obrazů najdeme vliv grafických listů Mistra E. S., Martina Schongauera a Albrechta Dürera, které byly v průběhu 15. a 16. století šířeny po celé Evropě a stávaly se oblíbeným inspiračním zdrojem mnoha umělců.

„Při bližším pohledu je ovšem jasné, že vznik oltáře z Lubiny nemůžeme hledat nikde jinde než ve Slezsku. Svědčí o tom především typy tváří zobrazených postav s velkýma hlubokýma očima, které jsou charakteristickým znakem slezského středověkého malířství. Oltář zřejmě pochází z vratislavské dílny Jakoba Beinharta, který byl svého času představeným tamního malířského cechu.“

Požáry i přemalby

Oltářní křídla byla těžce poškozena ohněm a nesla stopy několika přemaleb, přičemž ta nejrozsáhlejší pocházela z 19. století. „Barevné vrstvy se drolily a hrozilo jejich opadávání, a proto jsme po dohodě s římskokatolickou farností Kopřivnice a ostravsko-opavským biskupstvím přistoupili k restaurování oltáře, kterého se ujala opavská restaurátorka Romana Balcarová. Byla to velmi náročná práce trvající dva roky, protože samotné dřevěné desky, na nichž je malba nanesena, byly rozklížené, malba nebyla stabilní a její povrch na mnoha místech narušovaly kusy tmelu vyplňující vypadlá místa,“ popisuje Hrbáčová.

Na sváteční straně se postupným čištěním vrstvy po vrstvě podařilo navrátit jas a modelaci brokátovým vzorům rouch Panny Marie, jemnou kresbu pramenům vlasů i hluboký modrý tón plášťům. Na obrazech se událo několik překvapivých změn. Například výjevu Narození se objevila zcela jiná spona pláště Panny Marie a v Klanění tří králů tzv. boltcový záhyb, oblíbený motiv Veita Stosse, který se objevuje také na jeho reliéfu Klanění krakovského mariánského oltáře. Na obraze Narození se úplně změnila postava Ježíška, který na přemalbě z 19. století spočíval na kupce sena a byl zahalen do bederní roušky. Po odstranění přemalby se ukázal původní nahý Ježíšek obklopený zlatou září podle vidění svaté Brigity, která spatřila, jak se před modlící se Pannou Marií zázračně na zemi objevil Syn Boží.

„Nejsložitější bylo restaurování nejvíce poškozeného obrazu Bolestné Panny Marie, na němž se ovšem objevila středověká postava donátora a Kristus inspirovaný tvorbou Albrechta Dürera.

Na vnější straně oltáře byla respektována viditelná přípravná kresba patrná v místech odpadlé barevné vrstvy či výrazně prosvítající pod zeslabenou malbou. Aby obrazy nebyly zbaveny přirozených a na vnějších stranách výrazných znaků stáří, otevřená retuš nepokrývá souvisle všechny drobné defekty,“ vysvětluje autorka výstavy.

Oltář z Lubiny je od roku 2016 vystaven ve stálé expozici Arcidiecézního muzea Olomouc, kde byly pro jeho prezentaci zvoleny závěsné kované rámy, do nichž jsou vloženy samotné desky. Otáčení obrazů provádí kurátorka v souladu s liturgickým rokem, přičemž během postního období je prezentována všední strana oltáře. Výstava se tedy odehraje ve stálé expozici a budou ji doprovázet textové a obrazové panely popisující nejen historii oltáře, ale především proces jeho restaurování.